O důslednosti ve výchově

My rodiče to nemáme lehké. Obzvláště pokud nad výchovou přemýšlíme. Internet i naše okolí jsou plné rad a názorů (často protichůdných) na to, jak bychom se měli chovat, pokud jde o děti. Tyto názory, spolu se zkušenostmi z našeho vlastního dětství, jsou původci myšlenek, které nám brání jednat v krizových situacích v nejlepším zájmu sebe, svého dítěte a našeho vzájemného vztahu.
„Takhle se s rodiči nemluví.“ „Kvůli tomuhle přece nesmí plakat.“
„Když ho nechám vztekat se, budou si ostatní myslet, že jsem neschopný rodič.“ „Musí mě poslechnout, protože jsem to řekl.“
„Musí se přece naučit se dělit.“ „Když jí nechám, aby se ke mně chovala takto, to se za pár let dočkám…“

---

Známá americká autorka Naomi Aldort radí, abychom se vždy podívali na to, kdo bychom byli bez těchto myšlenek. Jak bychom se cítili, jak bychom se chovali, kdybychom si nemysleli to, co si myslíme? Skutečně, tyto myšlenky nejsme my. A přitom je často necháme, aby určovaly naše chování. Paní Aldort říká, že pokud dítě milujeme, nejsme pravdiví, jestliže z našeho chování mluví něco jiného než láska. Jediná důslednost, která je opravdu důležitá, je důslednost v lásce. Tento přístup je pro mne skutečnou inspirací, nicméně myšlenka důsledného projevování lásky mi svého času dokázala pěkně zatopit. Přece jen není úplně přirozené být laskavá v situaci, kdy je pro mne chování dítěte nepřijatelné.
V tomto ohledu mi velmi pomohlo pojetí důslednosti Thomase Gordona, autora konceptu Výchovy bez poražených. Podle něj by důslednost měla vycházet z autenticity. Už je to tak, že někdy třeba to skákání dítěte po gauči za poslechu hlasité hudby nemůžeme vystát, zatímco jindy nám to přijde docela roztomilé, a ještě si u toho podupáváme do rytmu. To přirozeně znamená, že někdy budeme s takovým chováním v pohodě a někdy budeme dítě konfrontovat s tím, že jeho chování je mimo naši komfortní zónu. 
Že z toho budou děti zmatené? Děti jsou zmatené, když si něco myslíme či cítíme a něco jiného říkáme. Taky už se Vám stalo, že jste chtěli být přísní, ale měli jste co dělat, abyste se lumpárně svého dítěte pořádně nezasmáli? Možná za tím stála myšlenka „Když se tomu budu smát, udělá to znovu, a ještě něco horšího.“ Další škodlivá myšlenka, která nám brání v autentičnosti a vzdaluje nás od našeho dítěte. 
Onu známou „rodičovskou důslednost“ staví Thomas Gordon do úplně nového světla: Nejde o to, reagovat ve stejných situacích stále stejně, ale o to, reagovat důsledně dle svého vnitřního pocitu! Vyžaduje to všímavost vůči vlastním pocitům, a hlavně spoustu cviku. Nicméně už jenom myšlenka, že nemusíme a ani nemáme být až tak důslední, jak je nám to občas předkládáno, je pro spoustu rodičů úlevná.
Thomas Gordon v knize Výchova bez poražených píše:
"Když se člověk stane rodičem, přihodí se mu cosi zvláštního a poněkud neblahého. Přisvojí si roli, začne hrát hru a zapomene, že je jenom člověkem. Má pocit, že nyní, když vstoupil na posvátnou půdu rodičovství, musí nasadit "rodičovskou" masku. Svědomitě se snaží chovat tak, jak by se podle něj měl chovat rodič. " 
Výchova bez poražených nás učí rodičovské masky odhodit a znovuobjevit svou přirozenost, díky které jsme v jednání se svými dětmi důsledně autentičtí. To je myslím něco, co děti ocení mnohem víc, než „dokonalého rodiče“.   
Bára Křížová je lektorkou Výchovy bez poražených. Více o ní a jejich kurzech naleznete v jejím profilu.