 My rodiče to nemáme lehké. Obzvláště pokud nad výchovou přemýšlíme. Internet i naše okolí jsou plné rad a názorů (často protichůdných) na to, jak bychom se měli chovat, pokud jde o děti. Tyto názory, spolu se zkušenostmi z našeho vlastního dětství, jsou původci myšlenek, které nám brání jednat v krizových situacích v nejlepším zájmu sebe, svého dítěte a našeho vzájemného vztahu.
„Takhle se s rodiči nemluví.“ „Kvůli tomuhle přece nesmí plakat.“ „Když ho nechám vztekat se, budou si ostatní myslet, že jsem neschopný rodič.“ „Musí mě poslechnout, protože jsem to řekl.“ „Musí se přece naučit se dělit.“ „Když jí nechám, aby se ke mně chovala takto, to se za pár let dočkám…“
1 Comment
 „A vy to používáte?“, zeptala se mě dnes ředitelka školky, kam chodí moje dcera. Zrovna jsem jí podávala letáček na kurz Výchova bez poražených. Těsně před tím, než to pronesla, zhodnotil můj sedmiletý syn grafiku letáku slovy „Nó, nic moc teda“ a odběhl si zařádit do školkové herny.
V tu chvíli mi připadalo, že paní ředitelka zakódovala do těch několika slov sdělení „Já si už delší dobu říkám, že zrovna VY byste s dětmi potřebovala odbornou pomoc, a teď se dozvím, že jste lektorka výchovných kurzů!“ Možná chtěla vyjádřit, že ji děsí představa, že se více dětí bude chovat v její školce jako to moje. Nebo to byla moje chybná interpretace a skutečně jí zajímalo, jestli tyto dovednosti používám. Ale nějak mi v tu chvíli došly argumenty. |
AutořiLektoři Gordon Institutu, kteří vedou v České republice a na Slovensku kurzy Výchovy bez poražených. Archív
December 2018
Kategorie
All
|
RSS Feed